Den nultý a první: Praha - Split - Šolta/Rogač - Brač/Bobovščica

Představa noční cesty mne nenaplňovala potěšením, ale to bylo tak jediné, co jsem s tím mohl dělat. Celkem bez stresu jsem zabalil a v osm večer dle plánu jsem zahájil svůj taxikářský okruh po Praze. Vyzvedl jsem Patricka na Břevnově, současně s kompletními zásobami na hlavní jídla celého týdne - Patrick totiž bude kuchařem naší lodi a připravil se opravdu vzorně. Další dvě zastávky byly na Modřanech pro Míru a Jardu, stále podle plánu. Ten nám ovšem naboural dodatečný nákup v Tesku a zejména jeho nakládání. Moje auto sice pobere leccos, ale tentokrát to bylo fakt na hraně. A tak jsme misto v deset vyrazili na trasu o půl hodiny později. Cíl byl jasný: být ve splitském přístavu o půl dvanácté dopoledne. 1080 km.
Naštěstí to docela jelo, v Mikulově jsme byli za necelé dvě hodiny. Po dalších dvou hodinách jsem se nechal za Vídní vystřídat Jardou. Zdříml jsem trochu dvě hoďky a už jsme u Grazu odbočovali na Slovinsko. A někdy po rozednění jsem za Záhřebem přebíral volant a dojel posledních 350 km do Splitu, kde jsme byli o půl desáté. Další auto dorazilo o tři čtvrtě hodiny později a objevil se také brácha s Janou a Majdou, kteří tu doteď dovolenkovali.
Zkompletované posádky se nalodily na trajekt, a o půl jedné už jsme byli u našich lodí v maličké maríně Rogač na ostrově Šolta. Tím rychlé události dnešního dne skončily, protože jsme se dostali do rukou místních. V maríně nám totiž oznámili, že lodě nebudeme mít připravené před třetí hodinou. Našli jsme nedalekou hospůdku, kde nám pro změnu sdělili, že vaří až od dvou. Ale nakonec si dali říct a začali dřìv. Docela jsme se rozseděli a po návratu do maríny šli na oběd pro změnu místní. A tak jsme lodě převzali až v pět. S jachtingem jsme moc nepočítali už dopředu, chtěli jsme se jen dostat ven z maríny.
O půl šesté konečně vyplouváme. Miško nás odvázal, vytáhnout lana, zahodit mooring a za mírného brblání motoru vyplouváme ven z malé zátoky. Banální věc... Ale tělem probíhá endorfinová vlna... Rok a půl jsem nebyl na lodi... Ani jsem netušil jak MOC mi to chybělo!!!
Během úžasného západu slunce kotvíme v malé zátoce Bobovščica. Večer je docela klidný, přece jen jsme unavení a nevyspalí, k nějaké zásadní likvidaci bohatých tekutých zásob nedochází. Ale ještě nás čekají Patrickovy lasagne.
Ujeto 1105 km autem, napluto 7,5 nmi