Jak řekli - udělali. Budík na šestou sice Dobru nijak neoslovil, ale já jsem se překonal, postavil na čaj a vyrazil do pekárny. Tam se pro změnu příliš nepřekonali. Místo vysněných krafní a strudelu měli jen hromady chleba a pár plněných croissantů. Mezitím se probral zbytek posádky a tak jsme opravdu po půl sedmé mohli vyplout. V sedm jsme už jachtili ke Korčule.
Časné ráno na moři je ještě úžasnější, než pozdní odpoledne. Po noční boře byla obloha vymetená a tak mělo vycházející slunce jednoduchou cestu. Těžko dále popisovat (I fotit) tu nádheru. Bora nám vydržela až ke Korčule, foukalo 20, jelo to 7, no paráda. O půl desáte jsme potkali Srnu a spol. právě vyplouvající do Pelješackého kanálu, zatimco my jsme šli na městské molo v Korčule. Trošku pracně jsme napodruhé zakotvili a vyrazili na průzkum městečka. Nejdříve tedy na svačinku do pizzerie apak už do starého města chráněněho UNESCO. Prolezli jsme uličky, s Dobrou navštívili Marco Polovu věž, kterého místní považují za svého rodáka. Ještě procházka po hradbách a už byl čas vyplout, cesta na Hvar vypadala dlouhá. Krátce po vyplutí na motor jsme před námi viděli další kololoď, tentokrát malou a povědomou. Vytáhli jsme kosatku a pomalu jí dojeli a opravdu - byla to Mila Majka, na které jsme před pěti (?) lety strávili nádhernou cyklodovolenou s kamarády! A za kormidlem nikdo jiný, než kapetan Petar. Samozřejmě si mne asi nepamatoval, ale vypadal potěšen, že se k němu hlásím. A upozornil nás, že odpoledne se bora(SV) změní na tramuntanu (SZ). Po odpojení z jeho kurzu jsme šli do plachet. Kolem vysokých hor poloostrova Pelješac se na moři vytvářely různè trysky, místa s bezvětřím se střídala s poryvy větru. Po několika obratech, kterými jsme reagovali na Petarem předpovězenou změnu větru, jsme nakonec dosáhli pobřeží Hvaru. Vítr se mezitím změnil zpět na boru,čímž nám foukal z boku a neustále sílil až na 25 uzlû. Stáhli jsme proto hlavatku, I taknám kosatka stačila na pohodových 7 uzlů. To už samozřejmě dávno bylo po setmění, zapadl I měsíc v prvním dnu nové čtvrti a nám už zase svítily jen jasné chorvatské hvězdy. Kolem deváté jsme už viděli hvarský vjezdový majáka vzápětí I červené a zelené světlo jižního vjezdudo přístavu. A o půl jedenácté šla kotva dolů uprostřed zátoky, kolem níž se rozkládá město Hvar.
Do města jsme nešli, na rozdíl od druhé lodi dorazivší o dvě a půl hodiny dříve. Během dojezdu totiž Patrick dopekl vepřovou panenku na římském kmínu ve zničující kvalitě I kvantitě. Po vyčištění pekáčku už nám zbyla síla jen na jediné Cuba Libre s vyhlídkou na osvícené staré město.
Napluto 68 nmi!
Žádné komentáře:
Okomentovat