Zapomněl jsem na jednu drobnou příhodu ze včerejška. Když se pro nás s bráchou vracel Patrick s (přirozeně neosvětleným) gumákem, nějak přehlédl rychle se vracející rybářský člun a minul se s ním o metr. Ještě, že Patrick nemluví tak dobře česky, aby rozuměl chorvatsky. Rybář byl slyšet na celý přístav a VELMI květnatě nadával snad ještě při uvazování lodi.
Ráno jsme si nějak přileželi, já se probral o půl deváté. Ale za to jsem si konečně dopřál středomořské probuzenì. To se vyleze rovnou z postele na palubu, shodí pyžamo a hupsne do vody. Byla velmi příjemná (tipuji > 24 C). Druhá loď má nějaké nespavce a před devátou už začala rachotit s kotvou. Ač bez snídaně, byli jsme nuceni učinit totéž. Ale něco za něco - mohli jsme snídat během plavby. To je něco jako obědvat v EuroCity vlaku, jenom asi 1000x lepší.
Ani jsme prozatím neplánovali jachtit - cílem byl pár mil vzdálený ostrov Biševo a jeho Modrá jeskyně. Ani tam nebyla žádná fronta u vjezdu do jeskyně, náš gumák zpomalil jen Miško, který požadoval 30 kn za vstup. Jeskyně by byla fajn (ano, je fakt modrá, voda září průzračnou modří odraženého světla z druhého podmořského otvoru), kdyby její návštěvníci dokázali alespoň chvíli zavřít pusy. Sice se tam vejde jen pár gumáků, ale přesto lidi dokázali řvát dost.
Podle předpovědi mělo trochu foukat, což se naplnilo. V ostrém protivětru 7 kts jsme chvílemi "uháněli" I 3 kts. No nuda, když nefouká, tak nefouká. Marně Miira ladil plachty a šteloval každý špagàtek, marně se snažil Patrick. Jeho další skvostný oběd (zapečené kotletky, vylepšené chilli papričkami - Patrick je s pekáčkem zřejmě opravdu velký kámoš) jsme spřádali již za brumlání motoru.
Při motorování není moc co dělat. Poté co jsme poklidili a v moři umyli nádobí - pekáček uvázaný na laně prokázal nečekané hydrodynamické vlastnosti, už jsme se mohli zabývat jen praktickými experimenty na téma, čí Cuba libre chutná lépe a zda poměr rumu a coly má být 60:40 či naopak.
Během dne se zatáhlo a spadlo I pár kapek, ale nic zásadního. Poklidu jsme domotorovali do dlouhého zálivu městečka Vela Luka, ale když jsme dojeli až na jeho konec, tak nám místní Miško sdělil, že molo už je plné a kotvení už je jen na bojce. To se nám moc nelíbilo, chtěli jsme doplnit vodu a dobít baterky, městečko samo nás až tolik nezajímalo. Zvláštní je, že Vela Luce jsem byl před pár lety s cyklojachtou a vůbec si ji nepamatuji. Tak jsme odpluli do jedné zátoky kousek zpět a našli závětrné kotviště. Večeře tedy dala prostor pro další Patrikův kuchařský koncert, tentokrát na téma chilli con carne, kterému předcházel od včera uleželý kuřecí vývar. Tohle není dietní dovolená... Posádka druhé lodi se vypravila na gumáku do města, stejně jako včera ho na ten více než kilometr přetížili 5 osobami. Ještě jsme slyšeli ze tmy radostný jásot, když je dostihly vlny z kolem projíždějícího trajektu. A my si tady v pohodě vegetíme a přemýšlíme, co bychom jim provedli s lodí.
Napluto 38,5 nmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat