Další jadranské ráno začalo už obvyklou koupačkou. Kromě základních rolí na lodi jako je kapitán či kuchař vzniká či probíhá řada rolí dalších, do kterých se jedinci dostávají přirozeným během věcí. Díky mé ranní závislosti na čaji jsem se tak stal vařičem čaje a iniciátorem snídaní. Čili I tento den pokračoval postavením velké konvice na plyn, po ohřátí se odlilo trochu na Dobrovo kafíčko (zcela výjimečně je tu jako kafař v menšině) a o hromadu čaje jsme se podělili my ostatní. Patrik si ještě vyrábí Jameson tea, já si obě dobroty užívám zvlášť.
Dneska mělo foukat a skutečně se tak stalo. Po vyjetí ze zátoky Vela Luka začal vát levý předobok skoro 15, což nám v kýženém směru na Lastovo dalo místy I 6 uzlů. Bohužel přesně podle předpovědi nám vítr v poledne vypnuli, a my se pak ještě 2 hodiny ploužili dvěma uzly k Lastovu. Využili jsme je k doražení včerejšího chilli, které se uležením stalo ještě lepší. I tak jsme ho nezvládli, navzdory nášupu dalších papriček a chilli ani není příliš kompatibilní s Miirovou dietou...
Po druhé hodině jsme vstoupili do NP Lastovo. Oblast má trochu podobnou historii jako třeba naše Šumava: za jugobolševika byly hraniční ostrovy zakázanou zónou, kde sídlili především a jen vojáci. Po oddělení Chorvatska byly tyto oblasti uvolněny a ukázalo se, že mají docela zachovalou přírodu. A tak Lastovo a jeho celý archipelág se tak stalo národním parkem. Samozřejmě zpoplatněným při vstupu do oblasti - Chorvati jsou velmi kreativní při vymýšlení turistických poplatků.
Oblast je ale opravdu velmi malebná, tvoří ji spousty malých kupičkovitých ostrůvků, mezi nimiž se projede do široce rozvětvené zátoky. Jeden její cíp ukrývá vstup do podzemního bunkru pro válečné lodě, zvenčí vypadá jako vstup do obrovského tunelu. V dalším cípu je hotel s mooringy a hlavně s vodou a elektřinou, obojíhož se nám začalo nedostávat.
Využili jsme zdejší sprchy a objevili hotelovou hospůdku s točeným staropramenem. Taky tam měli několik různých dobrot z chobotnic, nešlo odolat. Po dvou hodinách jsme zaplatili hodinový mooring a pokračovali v průzkumu zátoky. V dalším zálivu jsme objevili naši druhou loď a taky jednu českou kololoď. V další zátoce jsme si zblízka prohlédli vjezd do ohromného bunkru. Poslední povinnost nás čekala v trajektovém přístavu. Došel nám chleba a další drobnosti. Posadili jsme to na přístavním molu jen chvilku před přistávajícím highspeedem. Ale přístav byl jinak docela ošklivý a tak jsme se zdrželi jen dobu nezbytně nutnou. V sedm jsme už pluli k výjezdu ze zátoky.
Čekali jsme na druhou loď, ale ta se také nakonec rozhodla pro staropramen a tím byla minimálně dvě hodiny za námi. Na noční přeplavbu jsme tedy prozatím vyrazili sami. Během čekání Patrick připravil skvělé thajské kokosové kuřecí karí. Během jídla jsme o půl desáté rozdělili směny na noc a před desátou za sílícího SZ větru (zadobok) vypluli. Dobra rozhodl zmenšit hlavatku na druhý ref, což se ukázalo jako velmi prozíravé rozhodnutí. I tak jsme pluli v pěkném náklonu 5 uzlů na východ. Jenom se vtom nespalo příliš pohodlně.
Naše první směna s Dobrou začala o půlnoci. Tou dobou jsme byli za východním cípem Lastova, na dohled západního výběžku Mljetu. Jenže příliš nízko, protože vítr se mezitím otočil na SV a bóra začala foukat kolem 20 uzlů a my museli otočit na sever. Jeli jsme přímo na Polárku s lodí ve slušném náklonu kolem 6-7 uzlů. Dřina a prostě paráda! V polovině směny jsem šel za kormidlo a mohl jsem si to užít naplno. Noční plavba je úžasná sama o sobě a v těchto podmínkách to platilo několikanásobně. Druhou směnu jsme s Dobrou převzali ve čtyři. Patrick s Jardou sice mezitím museli předčasně obràtit kvůli trajektu, jehož by určitě nezajímal nějaký jachtařský hmyz na moři. Po dalším obratu bora ještě zesílila na 25 a my tak mohli jet ostře na východ 7,5 uzly. Bylo to úžasné,ale bylo toho dost a tak jsme docela rádi po šesté ráno za rozbřesku shazovali plachty a hledali mezi ostrůvky vjezd do zálivu městečka Polače na Mljetu. Kotva šla dolů a my do postele. Ještě předtím jsme zjistili, že druhà loď dojela jen do Poluže na nejzápadnějším cípu ostrova. Nějak přešvihli hospůdku, pokračovali topinkami a následek byl, že za kormidlo mohl jen Srna. Přistáli tak brzo, jak to jen bylo možné, před pátou ráno asi tři hodiny vzdálenosti za námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat